Rozhovor s Evou Chemin

Jak píšeme na webu na jiném místě, naše první setkání s Evou Chemin bylo na základě otištěného novinového článku. Nyní Vám tento článek přinášíme v plném znění ke čtení. K tomu si můžete dát třeba skleničku z vinařství André Chemin

 

Jediné, co se bývalá bankéřka nikdy nenaučila, je řídit traktor, ale díky práci na vinici už dokáže odpovědět na otázky zákazníků. Navíc může těžit ze skutečnosti, že je cizinka. V prostředí francouzského venkova, kde většina lidí mluví jen svou mateřštinou, je výhoda domluvit se i jinak.

Češka Eva Chemin vyrábí spolu se svým manželem Sebastianem šampaňské ve vinařství André Chemin. Lze ho najít v malé vesnici Sacy, která leží na svahu kopce pár kilometrů od známé Remeše, v jejíž katedrále byli po staletí korunováni francouzští králové.

Firma, která byla založena v roce 1948, dnes spravuje šest a půl hektaru vinic. „Ze statistik vychází, že průměrné vinařství v Champagni má velikost tři hektary, tudíž jsme asi na dvojnásobku průměru,“ říká Eva Chemin.

Když ve Francii začínala, nevěděl manžel, co s ní. „Poslal mě tedy na vinice pálit větve a dělat manuální práce. Francouzsky jsem vůbec neuměla.“

Přechod do Francie byl pro ni výraznou změnou i proto, že předtím pracovala v londýnské bance. Vinice ale do Anglie přesunout nešlo, a tak se stěhovala do oblasti Champagne.

„Jsem si jistá, že kdyby manžel pracoval v bance, jako tehdy já, tak jsme v Londýně dodnes.“

Jak jde vinařský život

Vinařství André Chemin vyprodukuje ročně kolem 65 tisíc lahví, produkce se ale rok od roku mění. Například v závislosti na regulačních kvótách, které určují, kolik vína smí vinaři vyrobit.

Limit stanovuje CIVC (Comité Interprofessionnel du vin de Champagne), v níž sedí zástupci velkých vinařských domů (maisons de champagne), kteří žádají o výši podle ekonomické situace.

„Tím se zabraňuje navyšování počtu uskladněných lahví, které by se pak musely prodávat pod cenou,“ vysvětluje paní Eva.

Jen pět procent všech vinařů nakonec přichází na trh se šampaňským pod svou vlastní značkou. Zbytek volí jiné způsoby.

„Prodávají hrozny, víno pro výrobu šampaňského nebo hotové šampaňské v lahvích bez etiket. Existují takzvaní negociants (vyjednavači), kteří se na nákup hroznů, vína i lahví zaměřují.“

Hlavně velké domy, jejichž vinice pro výrobu šampaňského nestačí, nakupují od menších vinařů.

Základ pro víno se vyrábí v družstvech (kooperativách), které spravuje zpravidla několik vinařů, ale jsou i velké kooperativy, kterým vinař předá úrodu a pak už jen čeká na tržby, kooperativa zajistí i prodej hotových lahví.

„Tyto kooperativy jsou pak svým chováním podobné velkým domům. Naopak ta naše je jedinečná,“ popisuje Eva Chemin kooperativu v sousední vesnici Ecueil, na jejímž založení se před více než půl stoletím podílela i rodina Cheminů.

„Všichni vinaři, kteří chtějí vyrábět šampaňské, jsou povinni odebrat víno a následně ve svém sklepě provádějí assemblage (smíchání) a tirage (stáčení do lahví). Tím, že každý vinař provádí onu assemblage podle vlastního receptu, vychází z naší kooperativy kolem 150 různých lahví každý rok.“

Navíc je potřeba mít kooperativu co nejblíže vinicím, hrozny se musí vylisovat do čtyř hodin od sebrání.

Vzhůru do Číny

Prodeje ve Francii dnes ovlivňuje hospodářská krize i nadbytek laciného šampaňského. Vinaři proto musejí sázet na export. Ten by měla podpořit skutečnost, že Čína po několika letech vyjednávání uznala šampaňské jako chráněné zeměpisné označení.

Dohoda může pomoci francouzským výrobcům šampaňského snadněji pronikat na perspektivní čínský trh.

Do Číny se na podzim chystá i vinařství André Chemin.

„Číňané sice zatím dávají přednost červeným vínům, což je taky důvod, proč kupují vinařství v Bordeaux, ale v dnešní době je export prioritou,“ dodává Eva Chemin. Její vinařství kromě toho spoléhá i na stálé zákazníky. Některé rodiny jsou vinařství Cheminů věrné už od založení firmy.

V Česku lze jejich produkty koupit jen v jednom internetovém obchodě. Češi totiž kupují hlavně značkové šampaňské, které má zvuk. Právě v tom mají výhodu velké domy. „Mohou investovat do marketingu a díky značce prodávat lahve za dvou až třínásobek ceny než my,“ tvrdí Chemin, s tím, že rozdíly v kvalitě mezi maisons a malými výrobci mohou být opravdu veliké.

„Pokud pomineme ročníkové lahve, u těch základních určuje kvalitu i fakt, že velké domy nemají dostatek vlastních vinic, tudíž jsou nuceny nakupovat víno u kooperativ, kde pracují vinaři. Ti si samozřejmě to nejlepší berou pro sebe.“